Věřím, že čtenář dovolí, když uvedu makro a mikroekonomické údaje seriálu o platební morálce českých luhů a hájů bajkou, jejíž moudro jsem nakoupil někdy v roce 1992 za 5 Kčs. Nemám obzvláště dobrou paměť na vtipy, možná právě proto mi z útlého paperbacku židovských anekdot utkvěl právě ten příběh, který vtipem ze své podstaty moc není. Kdysi ve středověké Praze na Vltavě seděli v rybářském člunu a chytali ryby rabín a kněz. Je jasné, že v tomto obsazení rolí, nemohlo dojít pouze na rybaření. Tak mezi nimi propuklo učené hádání kdo má větší víru a na čí straně Jahve stojí víc. Dišput to byl vzrušený a jako kdykoliv před tím i potom nikam nevedoucí…  V tom rabimu došli červi, a tak se rozhodne, že si dojde na břeh pro zásoby. Vystoupí z člunu, po vodě přejde na břeh a pak se zase jda po vodě vrátí zpátky. Knězi můžou oči vypadnout a říká si: „Ten ale musí mít silnou víru, že dokáže jít po vodě.” Kněz nemůže uvěřit svým očím a celý nesvůj zjišťuje, že i jemu za chvilku dojde návnada a bude muset na břeh. Hodnou chvíli se celý nervózní přesvědčuje, že i on má přece silnou víru jako rabín, a tak se nakonec přece jen odváží a vystoupí z člunu. Okamžitě však zmizí pod hladinou. Rabi se otočí na vynořivšího se kněze a říká: „Zdá se, že bratr neví, kde jsou ve vodě kůly!”

Z historického úhlu je lidstvo nepoučitelné, na druhou stranu nutno ocenit, že se stále snaží vyvarovat již napáchaných chyb. Když se chyby nahromadí tam, kde jde o velké prostředky, nastane krize. Dojdou červi a v zájmu přežití či udržitelného rozvoje se musí na břeh pro nové. Z krize – chůze po dosti neklidné hladině je potřeba si vzít poučení. Moje a starší generace pamatuje nechvalně známou „bílou knihu“ přesněji zvanou „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“. Z posvátného normalizačního textu lze dnes použít již jen ten zažitý název, tedy jeho část. Naštěstí pro nás!

Jedním ze symptomů krize je zhoršující se platební morálka. Ne, že by se za sledované období v České republice průměr splatnosti faktur někdy dostal pod 12 dnů po splatnosti, ale vždy může být hůř. Na měsíčně sledovaném vzorku více než 6,5 mil. faktur a 135 tis. firem a organizací je patrné, že nikdy není tak zle, aby nemohlo dojít na cestu po neklidné hladině zachvívající se eurozóny. Zda jsme či nejsme poučeni z let 2008 a 2009 se pak projeví na tom, jestli se pustíme do fakturování s vírou sobě vlastní, či začneme pátrat po oněch kůlech. Tento „geocaching“, ve které jde o znalost platební kázně konkrétního B2B partnera pak dokonalé plavce zbavuje nepříjemností, slabší plavce zachrání od direkt cesty do „podnikatelského nebe“, čímž nemám na mysli daňové ráje.

Seznamte se s vývojem platební morálky odvětví

Autor: Ruben Vančo, senior brand manager