Velké zadlužení se stává nejběžnější příčinou insolvence a případného bankrotu firmy. V tuto chvíli nejde ani solidně odhadnout kolik se v ČR „protočí“ v pohledávkách peněz. Každopádně je to nezanedbatelný byznys.

Při řešení pohledávek se někdy setkáváme s podnikateli, kteří se domnívají, že dominujícím faktorem jejich činnosti je jedině generování zisku za každou cenu. Tak vstupují do své předpokládané „zlatonosné řeky“ a rozmisťují svá naleziště způsobem, který je v rozporu s chápáním obchodní morálky, přičemž málo dbají o dobré jméno své firmy. Nerespektují uzavřené smlouvy, odebírají zboží v jakékoliv formě a v jakémkoliv množství, aby se svému obchodnímu partnerovi „odvděčili“ tím, že na něj obratem „zapomenou“. Povinnost zaplatit za odebrané zboží je jim cizí. Ti, kteří si přece jen musí vzpomenout, hledají důvod neplacení ve spornosti vzniklé pohledávky jednostranným prohlášením „jsme spolu ve sporu“. Jiní hrají hru na „mrtvého brouka“. Další reakcí může být druhotná platební neschopnost, ať opravdová nebo předstíraná.

Zastavme se krátce u pojmu „dobré jméno firmy“. Ze své cca dvacetileté praxe v oboru řešení pohledávek si dovolím říct, že doba se skutečně mění. Před dvaceti lety byl pojem „dobré jméno firmy“ takřka k smíchu navzdory faktu, že v tradičním podnikatelském světě má značnou hodnotu, někdy větší než hmotné statky. Je součástí ocenění firmy a uvádí se jako jedna z položek v bilanci podniku.

Nyní, po více než dvaceti letech, již firmy vědí, jak umí značka, chcete-li brand prodávat. Již se naučily mít respekt ze situace, kdy se jméno jejich firmy objeví v některém z respektovaných informačních zdrojů o dlužnících.

V raných dobách českého kapitalismu jsem byl na zkušené v Rakousku a Německu. V Německu jsem narazil na pobočkách obchodní komory na jejich „Schwarze Seiten“. Kdo se na nich octl, jako firma skončil. To nás vedlo k vytvoření netradiční metody řešení pohledávek formou informačně-publikačních tlaků. Nutno přiznat, že na začátku byla účinnost malá, kdo by se staral o jméno své firmy nebo o to, že je někde zveřejněn. Doba se však naštěstí opravdu změnila.

Nyní se už firmy zdravě obávají, aby jejich jméno někde negativně nefigurovalo. Není divu, podnikatelé, finanční ředitelé a risk manažeři v bankách už dostatečně pochopili, že tyto informace přímo souvisí se zdarem obchodních záměrů.

Řešení pohledávek pomocí informačně-publikačních tlaků má svá pro i proti:

Na závěr si neodpustím malé odlehčení. V dobách mého pradědečka probíhala výměna obchodních informací mezi panem Kohnem a Roubíčkem asi takto:

Pane Roubíček, nevědí něco o tom panu Nowakovi?
Ale to vědí, že ano. Je to poctivý drožkař, pracovitý, má krásnou Ruth, dům na Malé straně a žádné dluhy.
Richtig, tak to můžem udělat kšeft.

Autor: Jiří Slovák, produktový manažer