23.02.2026
Ale nelituji těch pohlavků (v padesátých letech minulého století nebyly ještě trestné), co jsem schytal, za špatné držení či olizování nože a neadekvátní napichování potravy.
Vše, co bylo napsáno, existuje dnes i v audiovizuální podobě. Proč se nudit četbou klasiků, když si všechny příběhy můžete půjčit ve videotéce a zhlédnout za dvě hodiny? I odborné texty dostanete lépe do hlavy, když je projdete v prezentacích nebo poslechnete ve sluchátkách cestou z kina. Proč číst v rejstřících a mapách, když navigace instalovaná v mobilu či jinde vám sama řekne, kde jste a kudy kam se máte vydat?
Ale nelituji těch hodin koktavého slabikování Malého Bobeše a jiných skvostů povinné školní četby.
Lidé už nepíší, ale typují. Lidé už nestolují, ale ukusují. Lidé už nečtou, ale zírají. Robert Fulghum byl optimista.
Archiv novinek
Ach jo | Albertina dvacetiletá
![]() |
S přibývajícími léty mi nezbývá než potvrdit Fulghumům poznatek, že vše
podstatné se člověk naučí v mateřské školce. Většina z toho, co potom
pracně pochytáme, zejména na základním, středním, případně
vysokoškolském stupni, je po čase překonána, vyvrácena, zrušena nebo
nahrazena něčím novým. Uvědomil jsem si to zejména poté, co Ministerstvo
školství posvětilo projekt, kterým se zruší krasopis a nahradí se
psaním tak zvaným Comenia Scriptem. V podstatě se od první třídy bude
psát tiskacím písmem. Je fakt, že „psace“ píše dnes málokdo, možná právě jen ti studenti, a to jen ti, kteří na hodinách či přednáškách nemají noutbuky. Škrábou každý svým stylem, který představuje jakousi směsici toho, co se kdo naučil na základce, s tím, co si svévolně vytvořil v průběhu let z tiskacích fontů. |
Ale nelituji těch nervů, než se mi podařilo vysoustružit písmenko jedno jako druhé na stránce s domácím úkolem.
Američané jako odvěcí nositelé pokroku jdou možná i za tu pomyslnou hranici mateřské školky. Tedy pokud se tam dítě do šesti let naučí jíst příborem, což předpokládám. Protože podle průzkumů řada Američanů už příbor nepotřebuje a nepoužívá. Hlavně nůž a vidličku. Lžíci patrně ještě ano, jak by jinak do sebe dostali ráno kornflejksy? Nebo jste viděli někoho, jak zasedne k hamburgeru a pustí se do něj nožem a vidličkou? To by si ostatně musel přinést vlastní, protože ve fástfúdech příbory nevedou. Kdo nejí hamburgery, krmí se pizzou, koblihami nebo čínou z krabičky. Hotdog taky příborem neukrojíte.Ale nelituji těch pohlavků (v padesátých letech minulého století nebyly ještě trestné), co jsem schytal, za špatné držení či olizování nože a neadekvátní napichování potravy.
Vše, co bylo napsáno, existuje dnes i v audiovizuální podobě. Proč se nudit četbou klasiků, když si všechny příběhy můžete půjčit ve videotéce a zhlédnout za dvě hodiny? I odborné texty dostanete lépe do hlavy, když je projdete v prezentacích nebo poslechnete ve sluchátkách cestou z kina. Proč číst v rejstřících a mapách, když navigace instalovaná v mobilu či jinde vám sama řekne, kde jste a kudy kam se máte vydat?
Ale nelituji těch hodin koktavého slabikování Malého Bobeše a jiných skvostů povinné školní četby.
Lidé už nepíší, ale typují. Lidé už nestolují, ale ukusují. Lidé už nečtou, ale zírají. Robert Fulghum byl optimista.
![]() |
Autor: PhDr. Michael Babka Pokračování 27. února 2012 |


