O nespravedlivé češtině | Albertina dvacetiletá
 |
Tu a tam rozvíří nějaká aktivistka otázku gendrově korektní lingvistiky. Média jí, hlavně v okurkové sezóně, dají prostor, i když se to vlastně týká jejich práce. Jde o to, že by redaktoři a autoři neměli používat pouze maskulina a měli by psát „spravedlivě“. Pro někoho je to úsměvná zábava pro prázdninový fejeton, pro jiného (či jinou) zásadní věc, za kterou je třeba bojovat. Všichni dnes už vše píšeme v textových editorech, takže by nebyl problém
vyvinout a používat software, který rovnou bude generovat to druhé
slovo do lingvisticky gendrově spravedlivého páru. Jak by takový text
pak mohl vypadat? Mějme například následujících pět vět: |
A teď věty přepišme tak, aby lingvistická aktivistka necítila újmu:
Každý člověk i každá člověčice jsou svým způsobem mágové a mážky. Nemusíte být celebrita ani celebrit, abyste měli svoje kouzlo. Jen blb nebo blbyně by si mohli myslet, že musíte být hvězda nebo hvězdák, aby si vás občané a občanky vážili. I slaboch se dokáže vzmužit a slaboška zženštit, když je na ně někdo jako ras či rasice. Chudí popelář a popelářka mají větší úctu, když ctí úsloví „Host a hostice do domu, bůh a bohyně do domu“, než papaláš a papaláška, kteří vás přehlíží.
Ono totiž, v zájmu spravedlnosti, je potřeba i pro některá feminina najít (vymyslet) odpovídající mužské tvary. I když nutno přiznat, jich není tolik. Tak či tak, moc se to nedá číst. Jazyk český je prostě takový, jaký je. Vyvíjí se, mění se, sem tam se przní, ale vždy jde o přirozený proces. Jakmile do toho začneme šťourat, dopadne to jako se vším, co od přírody fungovalo do té doby, než to člověk začal vylepšovat.
 |
Autor: PhDr. Michael Babka Pokračování 24. února 2012 |